Jdi na obsah Jdi na menu
 


Sexuální vraždy - díl 1.

Sexuální vraždy

 

1. KŘÍŽ V LESE (1926)

Zlomila ruka vražedná
zde dívky' život čistý
doufejme, že snad svědomí
si vraha samo zjistí.

Lesní křižovatce mezi obcemi Zábrodí a Trubějov na Náchodsku říkají místní dodnes "U Růženky". Dochoval se i nápis v kamenném podstavci, nesoucím kdysi vysoký kříž s Kristem, na paměť vraždy 17 leté Růženy Červené, dcery sadaře z Trubějova, znásilněné a zardoušené 5. 4. 1926 neznámým pachatelem. Opravdu neznámým?Spis četnické pátrací stanice z Hradce Králové obsahuje poslední záznam ze srpna 1941 a označuje jako pachatele Josefa K. (nar. 1903) ze Zábrodí. (pověstí muže s perversními sklony. K. Růžence nadbíhal a v inkriminovaný den ji hodlal požádat o schůzku. Poprvé byl zatčen vzhledem k nevalnému alibi hned po zločinu, pro nedostatek důkazů propuštěn, a znovu vazebně vyšetřován v roce 1930, když jeho bývalí společníci z cely uvedli, že K. pomocí motáků informoval svou rodinu, jak patřičně ovlivňovat svědky. Nicméně i podruhé byl podezřelý muž pro řídkost důkazové matérie propuštěn. V roce 1941 sestavili četníci podrobný časový snímek osudného dne. který pro K. dopadl dosti bledě.
Jenomže pátračka přišla takříkajíc s křížkem po funuse: už pět let předtím přenechal K. svému bratru vzkvétající statek v hodnotě čtvrt milionu a s pouhými 50.000 korunami (více nebylo povoleno úřady vyvézt) odcestoval do kanadské Manitoby. Růžena Červená zůstala zákonem nepomstěna a spí svůj věčný sen na hřbitově v Studnici. A co svědomí? Když jsem objížděl zdejší kraj a s odstupem více jak sedmdesáti roků se poptával mezi lidmi, zjistil jsem. jak silně je tu zakořeněna verze, že k zločinu se po mnoha letech doznal na smrtelné posteli jistý komunistický mocipán okresního formátu z Červeného Kostelce. Jsem ovšem v tomto ohledu dosti skeptický, vždyť podobně efektní vyústění má v lidovém podání též údajná rituální vražda Anežky Hrůzové v Polně z roku 1899, později zpolitizovaná v tzv. hilsneriádě, či případ Alžběty Danielkové z roku 1953. zdroj

 

2. VRAŽDA OTILIE VRANSKÉ (1933)

Rozčtvrcená Otýlie Vranská, dětská sestřička Marie Fikáčková vraždící novorozeňata, spartakiádní vrah Jiří Straka, heparinový zabiják Petr Zelenka či krvaví manželé Dana a Jaroslav Stodolovi.

  • Co se stalo:
    Zářijového rána 1933 byl ve vlaku v Bratislavě nalezen kufr, v němž se skrývaly ženská hlava a nohy. Na košickém nádraží se později našel druhý kufr, obsahující trup a ruce.
  • Oběť:
    Otýlii Vranskou (22), příležitostnou prostitutku, poznaly její sestry podle zrekonstruované fotografie.
  • Pachatel a jeho čin:
    Dodnes se neví, kým, jak a proč byla Otýlie Vranská zavražděna.
  • Trest:
    Nejznámější nedopadený vrah!
  •  

zdroj

 

3. PUNČOCHA KOLEM KRKU (1936)

V pondělí 27. ledna 1936 našly děti v lesíku na příkré stráni nedaleko mladoboleslavského hostince Na střelnici bezvládné tělo mladé ženy s punčochou, utaženou hluboko kolem krku na dva uzly. V mrtvé - až na pravou punčochu a stažený pravý střevíc dokonale oblečené, ležící na znaku, s rukama a nohama doširoka roztaženýma - byla později ztotožněna 21 létá prostitutka Pavlína Flodrmanová. Vzhledem k tomu. že dívka se už jednou pokoušela o sebevraždu oběšením na punčoše, uvažovali četníci také o verzi dobrovolné smrti. Ovšem vládní rada dr. Kopfstein, který s dalšími dvěma lékaři vedl pitvu, rezolutné prohlásil, že v takovém případě by dívčin poslední zápas o život zanechal tělo ve výrazně křečovitější poloze. Nedlouho po činu byl zatčen 62 letý zdejší výrobce sodovky, který se pohyboval poblíž místa nálezu a neměl na kritickou dobu kolem 23. hodiny alibi. Prošetřoval se i pokus sebevraždy místního řidičského učedníka, jenž odejel do Prahy a v Chotkových sadech si přeřezal žíly a napil se lyzolu.
Když tato podezření k odhalení vraha nevedla, vrátil se četnický major Linaj k teorii sebevraždy, podepřené i soudné-lékařskou kapacitou prof. dr. Františkem Hajkem, který ovšem tělo oběti neviděl a mohl vycházet jen z četby pitevního protokolu. Mezi Kopfsteinem a Hájkem se vyvinula védeckonázorová přestřelka, stranou nezůstal ani tisk: Major Linaj se domnívá, že na vzdálenost pouhých 12 kroků od hostince nelze provésti takový zločin, že by muselo být slyšeno volání napadené o pomoc. Byly zločiny, které se udaly v bytech o velmi tenkých stěnách a přece ani sousedé nevěděli nic. Břevnovský vrah Brukner zabil doma matku a ženu, jednu mrtvolu dal do skříně, druhou do postele, třetí noci si přivedl prostitutku, byl s ní v bytě se dvěma již páchnoucími mrtvolami celou noc. aniž by ženština co pozorovala. U Vyleťálků na Malé Straně zas zabili doma tátu, měli ho za kamny celý rok. pak ho dali do necek, odstěhovali se a nevěděl nikdo nic!" Rozuzlení přinesla teprve neděle 23. 2. 1936, kdy v pokojíku za pekařskou dílnou mistra Šťastného v mladoboleslavské ulici u Pražské brány byla na zemi, přikryta peřinou, objevena nahá mrtvola 27 leté nezaměstnané služebné Anny Vavříkové. Na pravé noze měla bavlněnou punčochu, punčocha z levé nohy byla uvázána kolem ženina hrdla způsobem, věrně připomínajícím škrtidlo na krku Flodrmanové. Pokojík patřil pekařskému pomocníku, 26 letému Antonínu Černému, známému siláku a surovci. Už v dubnu 1930 umlátil v Brázdimi sekáčkem dceru cestáře, 16letou Marii Stránskou - prý se mu posmívala, že nebyl odveden na vojnu!
Chudák děvče umíralo na zranění celé dva týdny, což v konečném důsledku posloužilo pachateli, neboť pražská porota kvalifikovala jeho čin nikoliv jako vraždu, ale jako pouhé zabití.
Ze sedmi let trestu (plus jeden půst měsíčně plus temná komora na výročí činu 5. dubna) si Černý odseděl necelých pět roků a 5. prosince 1934 byl propuštěn na svobodu. Četníkům doznal jak vraždu Flodrmanové,tak Vavříkové. Po zklamání, které zažil se Stránskou, měl prý vztek na všechny ženské, které se tahají s mužskými. Není dost místa, věnovat se všem peripetiím kauzy. Faktem je. že rozsudkem krajského porotního soudu v Mladé Boleslavi byl nakonec Černý uznán vinným pouze ze zločinu zabití Anny Vavříkové (v případě Flodermanové vyskytla se svědectví ve prospěch alibi obžalovaného) a odsouzen na 10 let těžkého žaláře. Nicméně kriminalistické kapacity jako profesor Edward Knobloch soudí, že Černý zavraždil i Flodrmanovou u že ve volbě jeho vražedného nástroje se projevil určitý fetišismus. Tím není seznam pachatelových deviací vyčerpán. Jak známo, masochismus bývá věrným souputníkem sadismu a tak nepřekvapuje, že vedle týrání zvířat a usmrcování žen byl Černý krutý i vůči sobe. Ještě jako chlapec si sešil jehlou rty, ve vazbě si zas rozřízl přiostřenou lžicí šourek a vyňal varle - chtěl prý ztratit náklonnost k ženám.

 

4. ROUDNICKÝ FANTOM (1928-1936)

Kauza trojnásobného vraha s chorobnou fixací na dámská ňadra plnila titulní stránky novin až do pachatelova neslavného konce na šibenici. Chronologicky vzato, usmrtil Svatopluk Štěpánek v průběhu osmi let malého Bedřicha Brožovského (+ 1928), Františku Třískovou (+ 1936) a Jiřinu Šťastnou (+ 1936).

 

5. CESTOU Z POUTI (1946)

Na severovýchod od města Mostu, poblíž dolu Evžen, nalezli horníci l. května 1946 po 20. hodině bezvládné tělo Boženy Kropáčové (nar. 1911) z Kopist se stopami škrcení na krku. Kropáčová byla od dětství po přestálé nemoci slabomyslná a v roce 1942 okupačními úřady sterilizována coby duševně méněcenná. Jak konstatuje ve svém trestním oznámení vrchní kriminální inspektor Černý, dětinská Kropáčová strávila prvomájové odpoledne na Dobytčím trhu v Mostě, kde byla v té době v provozu řada poutových a zábavných zařízení. Zde se k ní podle svědků připojil asi čtyřiceliletý štíhlý muž, s tmavými, nazad česanými vlasy. Při ohledání těla oběti zmínili policejní úředníci vedle podlitin na krku též zakrvácené pohlavní ústrojí: "Poněvadž stažené spodní kalhotky zavražděné nebyly roztrhány, jest pravděpodobné, že Kropáčová přivolila k pohlavnímu styku dobrovolně a byla při něm zardoušena. Jednalo by se tudíž patrně o vraždu z vilnosti." Případ nebyl nikdy objasněn. Není bez zajímavosti, že na stejném místě došlo o řadu let později k další - na první pohled obdobně motivované - vraždě ženy. Tentokrát byli už pracovníci Bezpečnosti úspěšní. Po zadržení se pachatel přiznal, že inscenací sexuálního činu se snažil svést vyšetřující orgány na špatnou stopu. Ve skutečnosti se jednalo o vyřizování manželských účtů.

 

6. MUŽ S KLADIVEM (1952)

V obci Doubrava na Ostravsku, spojnici někdejší elektrické dráhy mezi Orlovou a Fryštátem, došlo 27. května 1952 k bestiální vraždě Boženy S. a její šestileté dcerky Libuše. Pachatel napadl ženu ve dveřích jejího bytu. nacházejícím se v přízemí místního divadla Svět loutek, umlátil ji kladivem a na mrtvole vykonal soulož. Když se v tu chvíli probudilo dítě, usmrtil kladivem i je.
Po činu manipuloval v jeho přirození prsty a topůrkem. Dospělé oběti potom odřízl prsy agenitál. které si odnesl z místa činu. jež opustil -jak napovídala trasologie krvavých stop - zadním vchodem, vedoucím do zahrady. Vzhledem k tomu. že brutálnímu činu nepředcházelo v minulosti znásilnění či napadení jiné ženy v obci. usuzovali zdejší lidé spolu s kriminalisty. že vraždu nejspíš spáchal někdo cizí. Kde ho ale hledat? Tajnými se to jen hemžilo. Dokonce si přizvali nějaké odborníky z NDR. slyšela jsem. jak se mezi sebou baví německy. Ale s případem nemohli pohnout." vzpomíná paní Adéla Hovorková. 1.června se konal pohřeb obětí, kterému směl být přítomen i nešťastný manžel a otec. pobývající tou dobou v kriminále jako politický vězeň. Právě pohřeb znamenal důležitý posun v hledání pachatele: pamětníci dodnes nezapomněli, jak na jednom z vysokých sloupů brány dětmarovického hřbitova stál 38 letý Emil Wieczorek, doubravský holič, a zjitřeným hlasem křičel, že z vraha by měli zaživa trhat kůži a do ran mu sypat sůl a pepř! Nepřiměřený afekt zaměřil pozornost proti tomuto mužíkovi s propadlými tvářemi, navíc bydlícímu pouhých pár desítek metrů od zadního vchodu divadelní budovy. K vyřešení případu došlo 6. června 1952. především dík kladnému porovnání daktyloskopických otisků podezřelého holiče s otisky prstů z čela postele v ložnici obětí. Dále byl Wieczorek usvědčen nálezem tří klíčů od vchodu do bytu Boženy S. a - v neposlední řadě - uřezaných prsů starší oběti, které uschoval ve své dílně, kde nad trofejemi v příhodné chvíli onanoval
Přirozeně, že za takový čin nemohla Wieczorka minout katovská oprátka. K popravě došlo 25. června 1953. Život jde dál. Z Říše loutek je dnes sklad nábytku, z Wieczorkova domku zbyla jen neobývatelná ruina, nestojí už dílna ani kůlna. Do někdejšího bytu rodiny S. jsem viděl vcházet dědečka s dvěma vnoučaty. Nicméně obec Doubrava je na krvavou historii bohatá. Jak napovídá místní kronika - a jak potvrzují policejní anály - došlo tu v roce 1969 ke dvěma tragickým událostem: 28. června spáchal dosud nezjištěný pachatel vraždu se zřejmým sexuálním motivem na 50 leté prodavačce N. Přesně o pět měsíců později došlo k další záhadě. Krátce před půlnocí zmizela nedaleko svého domova 22 letá zdravotní sestra K. Do Doubravy přijela autobusem z Bohumína spolu s kolegyní, podstatnou část cesty měly společnou. Sníh, který během noci napadl, zničil možné stopy zápasu. Vzhledem k tomu, že dívčino tělo nebylo nikdy nalezeno, není případ zaznamenán v oficiální svodce neobjasněných vražd. Co si však pomyslel u zmizeni mladé ženy. která měla krátce před svatbou?
P. S. Wieczorkův případ se dočkal zhruba po dvaceti letech chmurné reprízy. 21 lety vojín Antonín Novohradský pobýval v únoru 1970 v Ostrově nad Ohří (okr. Karlovy Vary) na dovolené.
2. 2. 1970 napadl v domě. kde bydlel, mladou ženu. na které si chtěl vynutit soulož. "Když jsem na ni zvonil, věděl jsem akorát jedno. Že ji bodnu." Zasadil zené nožem několik těžkých ran do hrudníku. Náhle se objevila v předsíni šestiletá holčička, která začala svou matku bránit: "Nechte maminku být. ona vám nic neudělala!" Novohradský se rozhodl, že dítě odstraní jako svědka a střídavě bodal nožem do dcery i do matky. Na mrtvé ženě vykonal soulož. Odklidil obě těla do koupelny. V bytě sebral několik cenností, vrátil se k starší oběti a stáhl jí z prstu snubní prsten. Pohled na bezvládnou ženu ho vzrušil do té míry, že ji nožem bodl do genitálu. ze kterého odřízl kus ochlupené kůže. V hanobení těla pokračoval odříznutím obou bradavek a rozříznutím břicha tak hluboko, až obnažil vnitřnosti. Do těch zabodl nůž a z bytu odešel. Znalci označili Novohradského jako psychopatickou bytost se schizoidními rysy a sexuální deviací sadistického typu. Pachatel doznal, že zhruba od osmnácti let si při onanii představuje, že je náhle vyrušen neznámou ženou, kterou usmrtí. "Jakmile jsem se udělal, ta představa zmizela. Bylo mi to divný, proč zrovna v takovou chvíli přemýšlím o zabíjení ženských. Ale příště jsem na to myslel zase."
K činu dodal, že kdyby si celou věc předem promyslel, udělal by to jinak." Jak jinak? "Celý to byla chyba," rozhodil tázaný rukama. "Neměl jsem dělat blbosti s tím řezáním." Vojenský soud odsoudil Antonína Novohradského k trestu smrti.

 

7. KRUTÝ SAMOTÁŘ (1956)

Nepochybně drastické chvíle prožil muž z Brna, který navečer 22. srpna 1956 nalezl ve sklepě domu mrtvé a zkrvavené tělo své 9 leté dcery Hany. Podle některých svědectví a také na základě zajištěných stop pracovníci Veřejné bezpečnosti usoudili, že zločin má na svědomí jeden z dělníků, pracujících na blízkém staveništi a užívajících sklep vedlejšího domu jako šatnu. Ještě než mohli muži zákona vyhlásit pátrání po podezřelém 28 letém Josefu Bočkovi z blízkých Šlapanic. potvrdila se stará kriminalistická pravda, že pachatel se vrací na místo činu.
V ulici, kde došlo k tragédii, se totiž nečekaně objevil hledaný Boček s kufrem! Pokusil se sice o útek, ale po krátké honičce byl zadržen. Postupné doznal 22 případů pohlavního zneužití nezletilých děvčátek a především vraždu Hanky, kterou zadusil zakrytím úst a nosu pomocí ručníku. Po činu se pokusil na jejím těle vykonat soulož. Proč se Boček vlastně vracel? ,,Cestou z místa činu jsem se rozhodl, že změním zaměstnání. Proto jsem si vzal doma kufr. abych ze stavby odnesl svoje pracovní šaty, chtěl jsem si též domu odnést kalhotky, které jsem svlékl tomu děvčeti. Taky jsem se rozhodl, že se podívám do kumbálu. zda už byla mrtvola děvčete nalezena. Kdyby se tak ještě nestalo, odvezl bych tělo v pytli na jízdním kole k nám na hřbitov a mrtvolku bych někde zakopal." Kromě pedofilně útočné fixace na tmavovlasá děvčátka vyspělejší postavy kradl Boček - samotář, schopný do omrzení přehrávat na gramofonu své oblíbené desky - kusy dětského prádla a ejakuloval do nich při onanii. Dále prováděl sodomii na koze v chlévě jejich domu, což se stalo i po návratu z místa vraždy: "Zatímco mi matka připravovala večeři. zašel jsem k naší koze. Poněvadž jsem byl ještě pohlavně rozdrážděn, na koze jsem se ukojil." Psychiatři označili 28 letého Bočka za sadistického heterosexuálního pedofila se známkami fetišismu, člověka sice perverzního, nikoli však duševně chorého. Pokud totiž nebyla situace pro něj příznivá, dokázal svůj úchylný pohlavní pud ovládnout a na oběti neútočil.
"Když se dívám nazpět na svůj čin, je mi to úplné jedno, že jsem děvče zabil. Svého činu nelituji," prohlásil vrah. Trest vypadal podle toho.
P. S. Dům Bočkových byl zbořen a poslední žijící člen rodiny - bratr popraveného Jiří - pobývá v jistém sociálním zařízení na Znojemsku. Starý, nepříliš mluvný pán zavzpomínal na Jožina - "Rád hrával na estrubku" - i na chvíle po jeho popravě: "Jednoho dne přišlo z věznice v balíku bráchovo vyprané a vyžehlené prádlo. Naše máma se z toho mohla zbláznit!"

8. TÝDEN VE VLAKU (1944-1956)

"Jituška zemřela 5. XII. mou vinou. Proč jsem to udělal, nemusí nikdo vědět. Beru ji s sebou. Já zemřu 12. XII. Sbohem!" Přibližně tak zněl poslední vzkaz sebevraha, jehož mrtvola, zdevastovaná koly vlaku, byla nalezena navečer 14. prosince 1956 na železniční trati poblíž stanice Praha-Dejvice. Násilné vniknutí do pražského bytu manželů S. obsah dopisu potvrdilo: pod peřinou na gauči leželo nahé tělo paní Jitky s doširoka roztaženým nohama a šátkem utaženým kolem krku jako škrtidlo. Pitva potvrdila, že žena zemřela nejspíš v noci z 5. na 6. prosince - ale zardoušením rukama, nikoliv uškrcením! Pachatel se od vraždy už v bytě zřejmě nezdržoval a podle značného množství železničních jízdenek v kapse svého kabátu poslední týden svého života neustále cestoval vlakem. Z dalšího vyšetřováni vyplynulo, že Alois S. jako čtrnáctiletý chlapec se 27. listopadu 1944 pokusil znásilnit 12 leté děvče. Když se mu dívka bránila, utloukl jí mnoha ranami paličkou na maso a potom její mrtvolu vtěsnal do sudu od vápna ve sklepě. Devítiletý trest za vraždu nevykonal celý, v roce 1946 mu byl zbytek trestu prominut.
V září 1953 uzavřel sňatek s Jitkou, když před ní i jejími příbuznými svou minulost zatajil a svým rodičům a sourozencům přísné zakázal o události z roku 1944 mluvit. Až do tragédie považovalo okolí vztah manželů S. za zcela spořádaný. Bezpečnostní orgány uzavřely smrt pani Jitky jako vraždu z vilnosti. Během soulože se zřejmě projevila pachatelova deviace a svou manželku v pohlavním vzrušení zardousil.
P. S. Přestože jedna z kriminalistických pouček říká, že jediná žena. která si může být před sadistickým deviantem jistá, je jeho manželka, neplatí to stoprocentně. Začátkem 70. let usmrtil 23 letý muž jen několik měsíců po svatbě svou manželku ranou lahví do hlavy. Vysvlékl tělo oběti, celé je zlíbal a pak mrtvé odřízl jeden z prsů. Po činu uvažoval o sebevraždě, ale nenašel dost odvahy. Několik dní se skrýval v lese, nakonec navštívil svoje rodiče, kde byl zadržen.

9. PÁN V ČERNÉM (1951-1956)

Kauza Václava Mrázka má obludné parametry: Sedminásobný vrah s širokým vějířem sexuálních deviací a psychických poruch. Zločinec s nejvyšším počtem usmrcených obětí v historii České republiky. Delikvent, na kterého muži zákona marně pořádali největší zátah v dějinách tuzemské kriminalistiky. Pro pořádek vypočítejme Mrázkovy oběti: Hana Chloubová (+ 1951). Bronislava Pajúrková (+ 1951). Marie Dvořáková (+ 1952). Jiřina Helmichová (+ 1954), Libuše Dufková společně s Karlem Tirfajem (+ 1955). Alžběta Beranová (+ 1956). Ústrojně sem spadají i řadu let neobjasněné sexuální vraždy Anny Vávrové (+ 1951). Eriky Staňkové (+ 1951) a již jednou zmiňovaný mord Alžběty Danielkové (+ 1953).

 

10. NÁKLONNOST K FIGURÍNĚ (1959)

Mrazivou březnovou nocí ze 13. na 14. března 1959 se po Gottwaldově pohyboval mladík, jehož myšlenky se už delší dobu obíraly představami, jak omráčí mladou ženu a znásilní ji. Včera se o to pokusil poprvé. Ze svého pracoviště tajně vynesl tyč dlouhou asi 30 cm a vážící více jak půl kila. U řeky Dřevnice pak dvakrát udeřil do hlavy vyhlédnutou oběť-jenomže přepadená začala hlasitě křičet! Dnes se vyzbrojil mnohem lépe, z práce pronesl v rukávu montážní trn délky 50 cm a váhy skoro 3 kg.14. března kolem půl šesté ráno zakopl na dvoře domu čp. 3072 na Leninové třídě jistý pan Novák o bezvládné tělo. Poloha nahé ženy s bestiálně rozmlácenou hlavou napovídala sexuálnímu zločinu. Výslechy svědků byla zjištěnu totožnost oběti - jednalo se o 24 letou la- borantku Libuši Bednaříkovou - která měla poslední večer svého života údajně navštívit jistého přítele. Právě tento mladík patřil zprvu mezi podezřelé, neboť 14. března odjel brzy ráno na zimní rekreaci. Prohlídka jeho pokoje na tzv. svobodárce ovšem nic podstatného nepřinesla. Kriminalisté vypátrali mladíka na Pradědu a ten, upřímně zkormoucený, mohl jen dosvědčit, že Libuše od něho odešla krátce před půlnocí. Fakt, že pachatele neodradil od jeho choutek ani silný mráz a že. si vůči oběti počínal tak surové, vedl k pátrání mezi sexuálně deviovanými osobami. Mezi ně patřil i 19 letý Antonín Tomek, přes své mládí známá firma. Velkou oporou před okolním světem mu byla matka, ochraňující a omlouvající syna už od dob školních poklesků. Také tentokrát mu poskytla bezpečné alibi. Bohužel, vyslýchající kriminalista selhal na celé čáře, když se s tímto tvrzením spokojil a nevšiml si. že na schodišti i na stěně u bytu Tomkových jsou krevní stopy! Chyby mužů zákona pokračovaly. Při širším ohledání místa činu byla v kanalizaci nalezena tyč, nesoucí nejen stopy krve Bednaříkové, ale též daktyloskopické otisky. Zdálo by se logické porovnat je s Tomkovou kartou - ten však už byl vyloučen z okruhu podezřelých! Spravedlnost neoslepla naštěstí nadlouho. Svědomitý pracovník pražského Kriminalistického ústavu se rozpomněl na nedávnou krádež v Gottwaldové, kdy jistý Tomek odcizil v prodejně Textil ženskou figurínu, aby se na ní mohl sexuálně ukájet. Otisk pravé dlaně, zajištěný na intimních místech figuríny. souhlasil s daktylkami na vražedném nástroji v kauze Bednaříková. 17. března byl Tomek zadržen a po čtyřech hodinách se doznal jak k vraždě, tak k napadení ženy z předchozí noci. A jelikož tehdejší soudy měly pramálo pochopení pro sadisticky založené mládé muže, skončil Tomek na popravišti.
P. S. Ocituji z dopisu paní Jiřiny Urbanové, která si tehdejší atmosféru dobře pamatuje: "Byla to hrůza a strach v Gottwaldově, že se lidé báli vycházet na ulici a manželé čekali na ženy u bran Svitu. Libuška byla krásná dívka, pocházela z Olomouce a měla těžce nemocnou matku (marodila se srdíčkem). Ta čekala, že se dcera na ni přijede podívat, místo tuho dorazily Libušiny spolupracovnice vyřídit, že její dcera je mrtvá. Chudák paní na to brzy zemřela. Je pravda, že Tomka jeho matka kryla, šla s ním tančit na čaj o páté. to už ho ale měla Bezpečnost v merku."

zdroj

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA