Jdi na obsah Jdi na menu
 


Sexuální vraždy - díl 3.

30. 8. 2011

Sexuální vraždy

 

21. PRVNÍ I POSLEDNÍ (1974)
Zubožená mrtvolka desetiletého Pavla, nalezená 8. února 1974 ve sklepě Lidové školy umění v Hradci Králové, byla tragickým výsledkem jednodenního pohřešování. Chlapcovo zcela obnažené tě- líčko leželo na hromadě uhlí. v blízkosti těla se nacházel pytlík s tvrdými bonbóny. Ve vedlejší místnosti bylo kriminalisty zajištěno viditelně nové lepenkové pouzdro od řeznického nože zn. Mikov. Dítě se nepochybné stalo obětí nebezpečného devianta. který je ubodal 12 ranami jednobřitým bodnořezným nástrojem, pokousal a zneužil do análu. O týden později se dostavil k vyšetřovateli důležitý svědek, zaměstnáním kotelník. Tvrdil, že asi před týdnem ho vyhledal kvůli zaměstnání jistý Milan Dražan (nar. 1951) z Plzně. Ten se nijak neskrýval se svou homosexualitou, zaměřenou na mladší chlapce, navíc prý horoval pro zabíjení, které ve svém žargonu označoval jako spartak. 12. února mluvil svědek s Dražanem naposledy a mladík se mu pochlubil, že provedl spartak, že napříště "pojede tvrdé" a že měl někde ve sklepě pohlavní styk s mladým chlapcem. Dokonce ukazoval řeznický nůž se stopami krve a s jedním zářezem: "Ten jsem si udělal po prvním spartaku." prohlásil Dražan. Svědek nebral zprvu jeho slova vážně, ale když se následujícího dne dozvěděl o vraždě malého Pavla. Dražan, který mezitím odcestoval domů, byl zadržen 14. února 1974 v jedné z plzeňských kaváren. Při prohlídce objevili kriminalisté v jeho věcech řeznický nůž se zářezem na rukojeti, v místnosti, kterou obýval na královéhradecké ubytovně, zas našli klíče, patřící k bytu rodičů zavražděného chlapce, což byla, naštěstí, pachatelova osudná chyba! Obviněný mladík vraždu doznal, z činu byl usvědčen také mikroskopickými, sérologickými a trasologickými expertizami. Psychiatrické a psychologické zkoumání označilo Dražana jako osobu hypersexuální převážně ve smyslu homosexuálním, dále agresivní a anetickou, se sadistickými tendencemi. Trest smrti byl vykonán v březnu 1975.

22. NEKOMPROMISNÍ ŠKOLNICE (1974)

Ironickým titulkem nechci zlehčovat popisovanou tragédii, jde mi spíš o postižení životních absurdit, které mohou někdy přispět k rozuzlení složitého kriminálního případu.
Neevidovaný a tím dvojnásob nebezpečný deviant na sebe poprvé upozornil 4. června 1974 vraždou 8leté Moniky z Prahy 3, kterou sledoval, když šla ze školy do svého žižkovského bydliště ve Slavíkově ulici. Holčičce svázal ruce dozadu švihadlem a když si na ní nedokázal vynutit soulož, zasadil jí 24 bodných ran do krku, hrudníku a genitálu. Po činu mrtvolku pečlivě umyl, umístil do komory, kterou zamkl a klíč uschoval. Protože po sobě nezanechal nepořádek, nešťastní rodiče, ačkoliv už Moniku postrádali a hledali, vylomili dveře komory teprve před devátou hodinou večerní. 13. září téhož roku napadl neznámý pachatel v odpoledních hodinách, v budově školy v Praze 1 ve Vojtěšské ulici, osmiletou Karolínu, která šla na hodinu klavíru. Deviant odtáhl dítě na dívčí WC, kde je škrtil do bezvědomí a pak na něm v jedné z kójí vykonal sexuální styk. Jen souhrou šťastných náhod těžce zraněná holčička nevykrvácela. Důležitým poznatkem pro kriminalisty bylo. že krátce předtím, než na WC vstoupila další žačka a násilníka vyrušila, namočil pachatel kalhotky oběti do vody záchodového rezervoáru, aby mohl dítě omýt. 26. září 1975, tedy o rok později, oznámila jedna ze žaček ZDŠ ve Vojtěšské ulici zdejší školnici, že v blízkosti budovy stojí jakýsi mladík s obnaženým a ztopořeným údem. Paní Barbora zasáhla rázné a předala Bezpečnosti 19letého Jaroslava B. z Roztok - nápadně se podobajícího popisu muže. který znásilnil Karolínku! V příštích týdnech B. doznal jak tento delikt, tak vraždu Moniky. Při rekonstrukci na místě činu uváděl věci, které mohl znát jedině pachatel. Nad svými obětmi ovsem neprojevil nejmenší lítost! Jako podnět k sexuálnímu vzrušení před vraždou postačil pachateli pohled na mladou maminku v minisukni, která se nahnula nad kočárek. Před činem v záři 1974 zase uviděl v trafice titulní stránku časopisu se snímkem baletek s obnaženýma nohama." vzpomínal na složitý případ major Jaroslav Zahrádka. Vzhledem k tomu, že B. usmrtil Moniku ani ne měsíc před svými 18. narozeninami (další zločiny spáchal ovšem už jako plnoletý!), musel být soud k delikventovi shovívavější. Trest zněl na 23 let odnětí svobody a následnou ochrannou léčbu.

23. NECHUTNÁ ZÁLEŽITOST (1974)

Dějištěm morbidního zločinu se stala jihočeská metropole: V noci z 1. na 2. prosince 1974 se manželům B. zdálo, že slyší nářek z babiččina pokoje. Když vstoupili dovnitř, uviděli, že jejich syn. 17letý Josef R., rozřezal dýkou na staré ženě noční košili a znásilnil ji, přičemž rozbodal její hrudník osmi ranami. Když chtěl nevlastní otec Josefa odzbrojit, zasadil mu násilník pět bodných ran do hrudníku a do břicha. Zraněný muž se ještě vypotácel na chodbu a přivolal pomoc. Josef R. zabránil své vlastní matce v odchodu bodnutím do břicha (jednalo se o životu nebezpečné trojnásobné proděravění tenkého střeva s následným vnitřním krvácením), zatlačil ji do svého pokoje, vysvlékl a pod vyhrůžkou smrti na ní vykonal soulož. Později přinutil ženu k vzájemnému orálnímu sexu a následně ještě k masturbaci: "Dělej! Dělej! Já vím, že dostanu trest smrti, tak ať ještě něco užiju!" Rozběsněný surovec byl zdolán přivolanou policií až po zákroku služebního psa. Vzhledem k tomu, že 5. prosince zemřel v nemocnici na následky utrpěných zranění R.ův otčím, řešili kriminalisté dvojnásobnou vraždu, dále pokus vraždy, dvojnásobné znásilnění a dvojnásobný trestný čin soulože mezi příbuznými. Josef R. vypověděl, že 1. prosince vypil během odpoledne v restauraci Masné krámy šest dvanáctistupňových piv a během cesty domů dostal zlostnou náladu. Před půlnocí vzal do ruky dýku, kterou měl do té doby ostřím zasunutou do úzkého hrdla vysoké vázy a zašel do pokoje, kde spala jeho vlastní babička. Podle psychiatrů netrpěl duševní chorobou, je však osobou psychopatickou s rysy schizoidními a nezdrženlivými. Psychopatie se u něho rozvinula na podkladě vrozeného mozkového poškození. Po stránce psychosexuální je úchylný v tom smyslu, že jeho sexuálním programem je znehybnéní oběti. Vrcholného pohlavního ukojení muže dosáhnout i bodáním. škrcením a zejména po prolití krve. Konzumace alkoholu působila zvýšenou měrou na pachatelovu pohlavní úchylnost. Do babiččina pokoje šel proto, aby bodal a zabíjel, teprve na umírající nebo již mrtvé ženě vykonal soulož. Krajský soud v Českých Budějovicích uložil v červnu 1975 Josefu R. maximální možný trest pro mladistvého, tj. deset let odnětí svobody a následné ochranné psychiatricko-sexuologické léčení v uzavřeném ústavu, které potrvá, dokud to bude vyžadovat jeho účel.
P.S. Zdá se bohužel, že detenci nebezpečného člověka ukončili lékaři poněkud předčasně. V současné době je totiž Josef R. ve vazbě a byl - zatím nepravomocně - odsouzen za vraždu své družky.

24. ZAPOMNĚTLIVÝ VRAH (1975)

Malá společnost, vracející se k ránu 28. prosince 1975 z královéhradecké vinárny, se trochu poškorpila, když 28 letá Marie R. vyčítala svým přátelům loudavou chůzi k domovu. Přitom ona musí brzy ráno vstávat do práce! Nakonec se rozhodla jít napřed sama a brzy zbylému kvartetu zmizela v noční tmě. Od té chvíle ji nikdo neviděl a veškeré pátrání po mladé ženě bylo marné. Leccos ovšem signalizoval fakt, že v místě jejího předpokládaného zmizení došlo od 23. prosince 1975 do 5. ledna 1976 k jednomu znásilnění a dvěma pokusům o stejný trestný čin.
Mariino tělo, zčásti zahrabané v oranici pole (zhruba 100 m od místa, kde se odloučila od společnosti), bylo nalezeno teprve 10. l. 1976 po částečném roztátí sněhu. Mrtvola, až na boty zcela nahá, s oděvními svršky rozházenými kolem, nesla stopy brutálního pachatelova počínání. Vrah - zřejmě pravák a velmi silný muž - ženu zardousil. ještě předtím jí pořezal ve tváři, mlátil pěstmi a kopal, útočil na její prsy - a co především - vykloubil jí obě ruce v loktech! Velmi důležitý poznatek představoval pro kriminalisty nález pásku od silonové bundy a také malého kapesního nože. Dalo se předpokládat, že tyto věci ztratil na místě činu právě pachatel. Dne 20. ledna 1976 došlo k předvolání ještě ne 19letého Luboše T. z Plotiště nad Labem, který se měl zpovídat za jakési výtržnictví. Při jeho výslechu si vyhledávátel VB všiml, že mladík má na sobě silonovou bundu s chybějícím páskem, v barvě odpovídající na první pohled stopě, zajištěné na místě činu!
Další úkony k T. usvědčení nemá cenu podrobněji popisovat, dobrou práci odvedli především experti na mikrostopy. Veškeré výmluvy obviněného k možné ztrátě pásku a nože byly vyvráceny svědeckými výpověďmi, při rekognki poznaly pachatele i tři přepadené ženy. Nakonec se T. doznal k vraždě i k sexuálnímu násilí na dalších obětech: "Zabít jsem nechtěl. Měl jsem chuť na soulož, ale to mě přešlo, když se ta ženská nehýbala." Krajský soud jej odsoudil k trestu smrti. Vzhledem k pachatelovu věku však Nejvyšší soud změnil verdikt na 25 let odnětí svobody.
P.S. Pokud se bude laskavému čtenáři zdát pachatelovo počínání neuvěřitelné, rád posloužím vzpomínkou majora Karla Pilaře: "Začátkem října 1969 jsem se zúčastnil vyšetřování vraždy ze sexuálních pohnutek. Hudebník z Prahy hrál se svou kapelou v Perninku na Karlovarsku na taneční zábavě. Po produkci, zlobně vyladěný šesti tabletami dexfenmetrazinu, zapíjenými koňakem, v lese poblíž Abertamů znásilnil a ze strachu před udáním zavraždil 20 letou dívku. Při honičce terénem ztratil hodinky. A byl tak neskutečně drzý, že šel po pár dnech oznámit na VB, že kritické noci ho kdosi přepadl a oloupil o hodinky. Zažil jsem i pachatele, který vedle usmrcené oběti zanechal svou zakrvácenou košili a v náprsní kapsičce omylem i svůj občanský průkaz!"

25. TRIO PODEZŘELÝCH (1976)

Byl to chmurný pohled: v posledním stavení obce Vrbno-Mnichov v okrese Bruntál, nalezla 7. 7. 1976 policie v chodbě svázané tělo 65 leté Zdeny F., s roubíkem v ústech a s dolní částí těla obnaženou, a při prohlídce domu, v přístěnku pod schodištěm na půdu, její o šest let starší sestru Helenu H., se svázanýma rukama, staženými tepláky a rovněž roubíkem v ústech!
Vraždění neznámého maniaka byla přítomna v ložnici v prvním patře 92 letá Marie H.. v podstatě immobilní matka obětí. Ta vypověděla, že když se večer 6. na 7. nevracela Helena dlouho ze zahrádky, poslala pro ni Zdenu. Žádná z nich už se k matce nevrátila. Stará paní pochopila, že se přihodilo něco zlého. Ze strachu nevyšla z ložnice, jen po setmění rozsvítila světlo a celou noc probděla na posteli. Pitevní nález určil jako příčinu smrti obou žen udušení z ucpání horních cest dýchacích roubíkem, F. měla dokonce vraženou svou zubní protézu až do hrtanu. Okolí genitálu a análů pak neslo známky sexuálního násilí. Důležitý posun ve vyšetřování znamenal znalecký posudek z oboru biologie, chemie a mikrostop. ve kterém bylo uvedeno, že ve vzorcích odebraných při pitvě z dlaní a zpod nehtů oběti byl zjištěn skelný prach a částečky zeleně modrého skla. Tyto mikrostopy se ostatně nacházely na všech místech domu, kde se pachatel kritického večera pohyboval. Okruh podezřelých se tak zúžil cca na 150 zaměstnanců Moravských skláren ve Vrbné. O tom. že některé posty nebyly obsazeny právě intelektuální elitou. svědčí trio hlavních podezřelých: 36 letý brusič J.. alkoholik, psychopat a homosexuál, dále jeden z jeho milenců. 16 letý Péťa - Motorka, oligotrenik v pásmu těžké debility, který vedle fenomenálních znalostí fotbalové historie uměl mistrně napodobovat zvuk jedoucího motocyklu - a v neposlední řadě 17letý dělník Igor R.. oligotrenik v pásmu střední debility a další z J.-ových amantu. známý vysvlékáním a onanií před starými ženami. R. uváděl jako alibi účast na členské schůzi ROH. Když bylo jeho odborářské alibi rozbito na padrť, takřka spontánně se doznal. Kritického dne vypil po směně asi tři piva a pohlavně nabuzen se potuloval Vrbnem - Mnichovem. Když spatřil na zahrádce starší paní, napadlo ho, že se ženou ještě nic neměl. Napadl ji v chodbě. Když rdoušením, svázáním a roubíkem docílil její nehybnosti, pokusil se o soulož. Jelikož neměl se sexuálním stykem se ženou žádnou zkušenost, koitus se mu nezdařil. Bezvládné tělo - prý se domníval, že žena jen omdlela - odklidil do přístěnku. V tom otevřela dveře na půdu další žena a když ho spatřila, začala křičet... Na druhé oběti se ukojil stykem do análu, také o ní se údajně domníval. že při jeho odchodu žije. Vzhledem k částečné nepříčetnosti byl Ř. odsouzen na devět a půl roku vězení s následnou doživotní ochrannou léčbou.

26. MUŽ S PAZURAMI (1976)

V neděli 15. září 1974 se vrátila navečer do svého nuselského bytu 81letá paní Josefa. Krátce nato u ní zazvonil muž. kterého předtím nikdy neviděla. Sháněl pana Stáníčka. Důchodkyni to málem rozesmálo: "Tady ale nikdo takový nebydlí, já už žiju po manželově smrti řadu let sama!"
Sotva to dořekla, s mužem se stala děsivá proměna - zatlačil ji do bytu, zavřel dveře a serval z ní šaty i spodní prádlo. Poté se sám vysvlékl a ženu znásilnil. Nutil ženu souložit v nejrůznějších polohách, vyžadoval orální i anální sex. Když paní Josefa odporovala, násilník ji zfackoval, škrtil a strkal jí prsty do krku. V průběhu dalších čtyř let narostla série brutálních sexuálních napadení starých osamělých žen v jejich bytě (po činu ovšem pachatel také odcizoval peníze a různé cennosti) do povážlivých rozměrů. Popis násilníka se vzhledem ke stáří obětí i míře jejich vystrašení hodné lišil, jedinou hmatatelnou stopou byly nedopalky cigaret Clea. Ze slin kriminalisté zjistili, že deviant je nositelem krevní skupiny A, což spolu s poznatkem, že se nejspíš jedná o Moraváka - svým obětem nadával "Ty stará sviňo!" - bylo zatraceně málo.
9. června 1978 přepadl násilník starou paní v pátém pražském obvodu. Na místě odcizil asi pět tisíc korun. šperky a ozdoby z porcelánu. Než odešel, vrazil surově oběti salátovou okurku v umělohmotném obalu do genitálu, až došlo k proražení zadní poševni klenby. Bohužel, nebohou pani objevila sousedka teprve druhý den. Zena se dostala do nemocnice ve velmi špatném stavu." vzpomíná plk. JUDr. Milan Vodňanský. Někdejší šéf I. odboru Ústředny kriminální policie. S námi už nemohla mluvit, pouze hlavou na naše dotazy naznačila, že jí zranění způsobil někdo, koho předtím nikdy neviděla. Krátce potom ona pani zemřela." Na místě činu zajistili kriminalisté dva daktyloskopické otisky, oba patřily dlaňové části - pachatel, pracující v rukavicích s vnitřním rozparkem si zřejmě nevšiml, že se mu jedna z nich vyhrnula příliš vzhůru. Oba otisky patřily 29 letému Františku Hrnčiříkovi, sedmnáctkrát trestanému, zejména pro pohlavní zneužívání a mravnostní delikty, páchané na malých děvčátkách - tedy evidovanému pedofilovi!
"Věděli jsme, že Hrnčiřík během své zločinecké dráhy zásadné nic nedoznával. Negativní postoj zaujal i tentokrát. Jakmile pochopil. jaká podezření a důkazy proti němu máme, rozčílil se, až se mu v koutcích úst tvořila pěna: Na takovou babu jsem nikdy nesáhl, v byte jsem nebyl, tak jak by tam mohla byt moje pazura? Navázali jsme dobrou spolupráci s Hrnčiříkovou družkou. Jednalo se o slušnou ženu. k níž se její partner choval hrubě a fyzicky ji v opilosti napadal. V podstatě se jednalo o nešťastnici, která neviděla východisko ze svého postavení. Proto jsme ji částečně seznámili s rozsahem trestné činnosti jejího druha a ujistili ji, že nemusí mít z jeho brzkého návratu z výkonu trestu obavy." Tento tah se vyplatil a žena postupně vydala další věci z Hrnčiříkových loupeží, včetně těch. které se bál přechovávat ve svém bytě a uschoval je v družčině chatě. Dva předměty - pánské hodinky DOXA a divadelní kukátko - patřily dokonce k evidovaným položkám odcizeným při dosud neobjasněné vraždě 75 leté Anny S.. spáchané ve starém vinohradském činžáku dne 9. července 1976. Pachatel tehdy vnikl do bytu oběti, zřejmé po konstrukci lešení, ženu obnažil a poranil její genitálie zasouváním nezjištěného tvrdého předmětu. Příčinou smrti bylo udušení zakrytím dýchacích cest polštářem' a peřinou.
Při falopletysmografickém vyšetření docházelo u Hrnčiříka k pozitivním reakcím na osoby ženského pohlaví ve velmi širokém rozpěti, od malých děvčátek školního věku až po osmdesátileté stařeny. Dále byla u něj pozitivní reakce na sadistickou a sexuálně agresivní tématiku. "Soud opakované vynesl nad Františkem Hrnčiříkem absolutní trest." končí svoje vzpomínání plk. Vodňanský. "V době. kdy už pobýval v cele smrti, chtěl se mnou mluvit. Jenomže když jsem za ním přišel, řekli mi, že Hrnčiříka čeká dnes poprava. Tak jsem ještě zasáhl, poprava byla odložena - nic podstatného jsem se už ale nedozvěděl. Hrnčiřík stále jen opakoval, že nic neudělal. Pobytem v cele smrti byl už duševně mimo. chvílemi mluvil nesouvisle. Neprojevoval strach, jenom zatvrzele zapíral. V tom zůstal až do konce stejný."
P. S. Mezi sexuální delikventy, jejichž činnost plk. Vodňanský vyšetřoval, patřil i člověk s neobyčejně zajímavou deviací. V průběhu jarních a letních měsíců 1983. bud v dopravním prostředku, nebo v tlačenici, potřísňoval ženám šaty lepidlem Kanagom. Nepoužíval násilí, vždy jen vystříkl lepidlo z připravené tuby a z povzdálí pak pozoroval další vývoj.
Po svém dopadení 22 letý deviant doznal, že na celou věc přišel, když doma stavěl modely letadýlek. Ukáplo mu tenkrát na tepláky lepidlo a bílá skvrna mu připomněla sperma. Napadlo ho, jak by bylo pěkné, nastříkat lepidlo nějaké ženě na zadek. Snažil se vždy zasáhnout co nejpřesněji a pak čekal, dokud si žena nesáhla na místo, kde cítila vlhko, vlhko od něho.
To ho vždy mimořádné vzrušilo a tak spěchal na nejbližší záchodek, aby si ulevil masturbací. Znalcům později vyprávěl. že jeho typem jsou ženy kolem třicítky, s vysazeným zadkem. Mladé holky jsou kost a kůže, starší jsou lip vypracované. Byl prý rád, když mohl stříkat na volnější a průhlednější šaty. na kalhoty necákal. to jen výjimečně. "Jednalo se svým způsobem o neškodného člověka." glosuje plk. Vodňanský. "Jinou věcí je, jak by se jeho úchylka vyvíjela, až by mu tajné stříkání lepidla zevšednělo. Chtěl by to mít zajímavější, možná drastičtější"

27. SMRT STOPAŘEK (1976)

9. srpna 1976 projížděl kolem odpadkové skládky u obce Valašské Klobouky všímavý občan, jehož pozornosti neušel podivné parkující automobil ani poblíž stojící, asi třicetiletý muž s lopatou. Všímavý občánek se ke skládce zanedlouho vrátil. Po neznámém muži tu zůstal jenom zvláštní kopeček. Stačilo odstranit trochu zeminy a odpadků - a na ztumpachovělého nálezce vykoukly dvě bosé lidské nohy! Ohledáním místa činu byly objeveny dvě takřka nahé mrtvoly mladých žen. Policejní lékař zjistil v jejich tělech četné bodné rány a také údery tupým předmětem, které na několika místech prorazily lebku. O sexuální povaze zločinu nebylo pochyb, pitva ostatně prokázala v jednom těle přítomnost spermatu. Pátrací relace FKÚ napomohla k zjištěni totožnosti obětí -jednalo se o 19 letou Vieru K. a stejně starou Taťiánu G. z Trenčina. které měly v plánu prázdninový výlet do Tater. Pátrání mezi řidiči červených nákladních automobilů značky Roman bylo rekordně rychlé a hlavně úspěšné - jestliže k vraždě došlo v sobotu 9. srpna. pachatel byl dopaden už následující pondělí! Pro kriminalisty představoval Milan Somora (nar. 1944) z Tepličky nad Váhom známou firmu. Pozdějším šetřením bylo zjištěno, že má na svědomí i řadu znásilnění. Poslední z nich spáchal navečer 8. srpna, když se vracel z Bernolákova. Stopařka, kterou zavezl na opuštěné parkoviště, vycítila z jeho brutality, že jí jde o život. Nekřičela, nebránila se. byla naprosto povolná. Somora soulož uskutečnil, aniž by ovšem realizoval svoje sadistické tužby. Zatím. Bloumal svým náklaďákem po moravsko-slovenském pomezi, až nakonec zastavil před trenčínským nádražím. Zde ho ve dvě hodiny ráno požádaly o svezeni dvě stopařky. Po několika kilometrech, za Trenčianskou Teplou a směrem na Zvolen, dívky usnuly. Somora vyndal zpod sedačky masivní utahovací klíč a začal s ním obě stopařky mlátit do hlavy. Ani moc nekřičely. Brzy zůstaly bezvládně ležet, jedna na sedadle, druhá pod ním. Potom jsem vzal nůž, dlouhý asi třicet centimetrů, a začal obě ležící dívky bodat. Kam a kolikrát jsem bodl, si nepamatuji." Na jedné z mrtvých dívek vykonal Somora soulož. Trvala prý tři minuty. Na případu zavražděných stopařek spolupracoval i mjr. Karel Pilař, který byl navíc odborným poradcem už zmiňovaného filmu SMRT STOPAŘEK: "Umělecké zpracováni bývá zákonité dramatičtější, ale jinak se scénář od skutečného případu podstatně neliší. Na rozdíl od filmového vraha Charváta měl Somora ve skutečnosti rodinu a byl jedenáct let ženatý. Souhlasí pachatelovo relativně dlouhé hledání. kam oběti schovat. Ve filmu si Charvát dělá alibi. Somora to ani nepotřeboval. V podniku, kde pracoval, byl takový nepořádek. že příkazy k jízdě se vyplňovaly bianko. Podařilo se nám Somoru zadržet ve chvíli, kdy smýval vodou krev v kabině řidiče a chystal se ji přestříkat novou barvou. Žádná dramatická honička jako ve filmu se ovšem nekonala. Somora šel jako beránek, dobře věděl. že spadla klec." Ve filmuje Charvát zastřelen snajperem ministerstva vnitra při pokusu o přechod státní hranice. Somora skončil na popravišti.
P. S. Nebezpečnou iluzi stopařek, že pokud cestují ve dvou, nemůže jim hrozit od řidiče nebezpečí, rád nabourám dalším případem. 4. října 1985, krátce před 21. hodinou, stopovaly v Dubí 19 letá Kristýna D. a stejně stará Jana N. Namířeno měly na diskoteku na Cínovci. Jednalo se, mimochodem, o trasu necelých dvou kilometrů, zhruba tedy jen půlhodinovou procházku. Přesto dívky zvolily autostop - a vlastně mávly vstříc své smrti. Ta přijela v po- době 34 letého. už sedmkrát trestaného Miloše Krupičky: "Když jsem ty ženy uviděl, měl jsem takový divný, sviravý pocit kolem žaludku. Měl jsem na ně chuť a nedokázal jsem si říct ne." vypověděl později.
Pokud by si někdo kladl otázku, jak je možné, že se dvě dívky nechají prakticky bez boje znásilnit a usmrtit jedním pachatelem. lze posloužit Krupičkovými slovy, svědčícími o tom. jak nakažlivý a svazující dokáže být strach: "Když jsem odbočil a zastavil, začaly křičet. Nic konkrétního, jenom vykřikly. Já jsem chytil rukama každou za vlasy a řekl jsem jen Buďte zticha! Okamžitě zmlkly, už jenom prosily, že udělají všechno, ať je pustím." Krupička dívky během noci opakované znásilňoval, pak je svázal. zalepil jim ústa a oči leukoplastí a posléze své stále pasivní oběti vyvedl, jednu po druhé, z automobilu. Venku je pak. údajně ze strachu před prozrazením, uškrtil. Po svém zadržení 7. října a pod tíhou důkazů (mj. se v jeho domě našly pod hromadou uhlí kabelky obětí s jejich doklady) se k dvojnásobné vraždě doznal. Rozsudek trestu smrti byl vykonán v prosinci 1987.

28. PODIVNÝ SVĚDEK (1977)

Oslavy Mezinárodního dne dětí. konané 29. května 1977 ve východočeské obci Vrchovina, v přírodním divadle umístěném do starého lomu, tragicky vyústily v pohřešování 13 leté školačky Evy. Z domova odešla kolem 15. hodiny, krátce po čtvrté odpolední ji viděli místní lidé. jak na okraji zmiňovaného lomu v lesíku Dubina pozoruje seshora soutěžící děti.
Pátrací akce probíhala celou noc, krátce před pátou hodinou ranní bylo poloobnažené tělo pohřešované nalezeno na louce nedaleko Dubiny. Ohledání soudním lékařem přineslo poznatek, že pachatel dítě pohlavně zneužil a zavraždil jediným bodnutím tenkého jednobřitého nástroje přímo do srdce. Na sukni oběti byl nalezen šedivý vlas. Zajímavé se jevily stopy v prachu polní cesty: vedle otisku Eviných střevíců tu byly další stopy obuvi a na místě vraždy tvořily shluk. Otisky sportovní obuvi pak pokračovaly, už samotně, směrem k vesnici, kde končily na kamenité cestě, cca 40 metrů od stavení jistého Václava Beneše. Právě tento 73letý stařík se přihlásil kriminalistům jako svědek. Odpoledne 29. května viděl prý v trávě u cesty zkroucené tělo neznámé ženy. Měl dojem, že spí, tak šel ti- še kolem domů, aby si o něm nepomyslela něco neslušného. Vzápětí dodal, že se přece jen k spící vrátil, pozoroval ji zblízka a došel k názoru, že je v bezvědomí nebo mrtvá. V závěru své výpovědi však řekl. že v ležící ženě ihned poznal Evu. i to. že je mrtvá. l Beneš byl okamžitě zadržen jako podezřelý z vraždy. Podešve jeho polokecek vykazovaly na první pohled druhovou shodnost se stopami poblíž místa činu, také nůž. který měl v zadní kapse kalhot. odpovídal způsobenému zranění. 3. června 1976 se Beneš k vraždě doznal a uvedl řadu podrobností, které byly v souladu s poznatky z místa činu a které mohl znát jediné pachatel. Odlákal školačku od lomu a na polní cestě jí přes její odpor stáhl kalhotky a znásilnil. Když mu oběť vyhrožovala, že všechno řekne své matce a jeho manželce, dostal strach a bodl ji nožem do prsou. Zakrvácenou střenku očistil trávou. Cítil se prý už delší dobu sexuálně neuspokojen, navzdory svému věku i dlouholetému manželství prý neměl dosud pohlavní styk se ženou.
P.S. Polehčující okolnosti v podobě zmenšené příčetnosti a počínající demence přispěly spolu s pokročilým věkem, že Václav Beneš byl odsouzen k relativně mírnému trestu 15 let odnětí svobody. Jak jsem se dozvěděl od vrchovinských občanů, stařík kupodivu kriminál přežil. V době, kdy vyšel na svobodu, byla jeho manželka už řadu let mrtvá, ve vesnici by se těžko našel člověk, který by se chtěl o vraha dítěte starat - a tak Beneš skončil svůj život v domově důchodců. Tragédii dodnes připomíná bílý kříž, který na místě činu zbudovali nešťastní rodiče oběti.

29. MIMO PODEZŘENÍ (1978)

Brutální masakr, spáchaný v Opavě 14. října 1978, vzbuzoval hněv. lítost i strach: neznámý pachatel usmrtil v předsíni bytu třiasedmdesáti ranami nožem 26 letou Janu S., poté zašel do dětského pokoje a podřízl jejího čtyřletého syna! Město jako by se ponořilo do horečného, přitom děsivě realistického snu. Rozsáhlé pátrání mezi řidiči městské hromadné dopravy, zaměřené na to. zda včerejšího dne nepřepravovali člověka s krvácivým zraněním, stejně jako projíždějící radiovozy v ulicích, obracející se s obdobnou otázkou k veřejnosti, akcelerovaly pochmurné vzrušení. Monstrózní akce měla logický důvod: krvavé stopy mezi předsíní, dětským pokojem, balkónem, oknem sušárny a sklepem značily nejen trasu pachatelova odchodu, ale podle znalců z oboru patologie znamenaly, že pachatel byl poraněn. Krevní kapky velikosti pětikoruny podle expertů signalizovaly, že vrah si zranil některou z drobnějších cév na pravé ruce a nebude se moci obejít bez chirurgického ošetření. Jenomže po dvojnásobném vrahovi jako by se slehla zem! Aspoň se tak mohlo zdát z lékařských hlášení. V odpoledních hodinách 15. 10, dostávala chabost úlovku prekérní rozměr. Speciální tým kriminalistů rozhodl správné: Někde se musela stát chyba, musíme prověřit všechny ambulance osobně! A tak se v příštích hodinách stalo, že jeden z navštívených lékařů skutečně připustil, že jistého pacienta neohlásil: ..Jeden táta k nám přivedl svého třináctiletého kluka, který se řízl do ruky při krájení chleba. Vy si vážné myslíte, že něco takového by mohlo udělat dítě " Jenomže adresa zraněného kluka byla v podstatě totožná s adresou obětí. Tohle přece nemůže být náhoda!? Nebyla... "Už dlouho jsem se chtěl vyspat s nějakou dospělou ženou." řekl po chvíli zapírání třináctiletý Stanislav O. "Cosi mé nutilo, abych šel za pani S.. kterou jsem dobře znal. Vždycky se na mé usmívala, že jsem hodný. S jejím Tomáškem jsem si hrával, třeba jsem ho houpal na houpačce. Vzal jsem si lovecký nůž, abych ji vystrašil, a rukavice, abych nikde nenechal stopy. Neměl jsem žádnou představu, jak to udělám, ale byl jsem silně pohlavně vzrušený. Chvíli jsem postával před bytem paní S.. pak jsem zazvonil. Když otevřela, vrhl jsem se na ni. Chtěl jsem ji políbit, ale ona viděla nůž a začala křičet.
Dostal jsem strach, že mé prozradí, a tak jsem ji bodal do krku a do prsou. Osahával jsem ji přitom na prsou a mezi nohama. ale neudělal jsem se. V jednu chvíli nakoukl do předsíně malý Tomáš, ale paní ho poslala pryč. Někdo bouchal na dveře, ona mi říkala, abych otevřel, že s ní je už stejně konec. Protože byl můj nůž už tupý. šel jsem do kuchyně, sebral jeden z nožů a vbodl jí ho do hrudníku. Nůž narazil na něco tvrdého, ruka mi sjela na ostří a poranil jsem se. Ještě jsem ji bodl do krku a nožem potáhl. To už se nehýbala. Dostal jsem strach, aby o mně nemluvil Tomáš. Šel jsem za ním do pokoje. Ležel na posteli, ale nespal. Řekli jsme si navzájem Ahoj'.. chytil jsem ho pod krkem a podřezal." Podle znalců, kteří zkoumali duševní stav O., se jednalo o disharmonicky strukturovanou osobnost, především v oblasti volní a emoční, se zvýrazněním schizoidních prvků. Stanislav O. netrpěl duševní chorobou nebo poruchou. Sexuologické vyšetření nezjistilo známky deviace, z odborného hlediska se jednalo o sexuálně nezdrženlivé chování pudivého typu s překotným agresivním přístupem.

30. TĚLO POD POSTELÍ (1979)

Když si v září 1990 zajel do Prahy tehdy 40 letý populární spisovatel, urostlý krasavec a masový vrah v jedné osobě Jack Unterweger, aby tu spáchal první ze svých jedenácti sadisticky motivovaných vražd (viz MODUS OPERANDI), jako by oživil už pozapomenutý přízrak Jeffreyho Hilla. Světoběžníka, narozeného v roce 1944 v Kalifornii. pobývajícího v britském Oxfordu, ženatého s Francouzkou. otce dítěte, narozeného ve Švédsku. Profesi sociální pracovník, sociolog a psycholog pobýval v roce 1979 už poněkolikáté na území Československa, kde získával podklady pro jakýsi grantový výzkum. Hill se v Praze seznámil s o dvanáct let mladší dívkou Olgou K. Jejich přátelský a následně i milenecký vztah byl zprvu hezký. Později však docházelo ze strany partnera k drobným i větším fyzickým atakům, takže Olga začala vážně uvažovat o rozchodu. Nicméně ve středu 29. srpna 1979 oznámila dívka své matce, že odjede na prodloužený víkend s partou známých, mezi nimi i s Hillem. do mlýna v Holyni. V neděli 2. záři vešla paní K. kolem 22. hodiny do dceřina pokoje, aby si ve spodní zásuvce sekretáře vyhledala nějaké doklady. Mimoděk se podívala ke gauči a strnula - pod gaučem totiž uviděla cosi jako fi- gurínu. Když se naklonila blíž. ucítila pach hniloby a po prvním dotyku pochopila, že nejde o figurínu. Ohledávající policejní lékař ppik. MUDr. Karel Vomáčka mohl jen konstatovat, že 24 letou Olgu někdo uškrtil, když jí kolem hrdla zadrhl tenkou umělohmotnou šňůru. Pitva potvrdila, že smrt nastala už ve čtvrtek 30. srpna. Místem činu byl bezpochyby byt oběti. Právě odtud ještě kolem 16. hodiny Olga telefonovala své přítelkyni, aby mj. konstatovala, že je společně se svým přítelem Hillem. Snaha vyslechnout bezpochyby podezřelého muže vyzněla ovšem naprázdno. Američan opustil naše území ještě 30.8. v 17.45 hod. letadlem do Vídně! "Krátce po svém příjezdu na rakouskou půdu se Hill uchýlil na vídeňskou psychiatrickou kliniku, kde se lékařům přiznal k vraždě," vzpomíná plk. JUDr. Milan Vodňanský. "V podobném duchu poskytl i rozhovor listu Volkstimme: Jsem duševně nemocny a zavraždil jsem v Praze svou přítelkyni. Než však stačila vídeňská policie kontaktovat naše úřady, aby si ověřila pravdivost tohoto doznání. Hill po anglicku zmizel. Nikdy nebyl dopaden, přesto jeho neblahá stopa Prahou nekončí." Kromě toho. že koncem roku 1979 poslal jedné z Olžiných přítelkyň pohlednici z Haiti, kde kromě adresy bylo jediné slovo OLINKA, a že několikrát z USA do bytu matky oběti telefonoval, je Hill důvodně podezřelý z další vraždy. Zdržoval se pod falešným jménem Thibeaux v Mnichově a zde ho navštívila jeho americká přítelkyně. Žena se stala od května 1980 nezvěstnou, aby byla v srpnu 1980 nalezena - s probodnutým srdcem - v hnilobném stavu, umístěná do zavazadlového prostoru nápadně páchnoucího automobilu, zaparkovaného před nádražím v německém Darmstadtu!

30. PACHATELŮV PORTRÉT (1979)

Nehybné ženské tělo leželo jen pár metru od konečné tramvaje. Večerní róba spolu s elegantním kabátem utvrzovala časné kolemjdoucí - bylo ráno 23. prosince 1979 - že mladá žena přehnala oslavu nastávajících svátku. Teprve s ranním světlem vyšla najevo skutečnost, že ženin spánek je věčný. Neznámý vrah se o to postaral velmi brutálním způsobem! Vyšetřování se rozběhlo navyklým způsobem, v tu chvíli mohl jen sotva někdo předpokládat, že kauza dokráčí na exkluzivní místo v historii naší kriminalistiky. V dostupné literatuře se můžeme dočíst o sestavování pravděpodobného psychoportrétu pachatele v Hojerové či Strakově kauze. Premiéra ovšem patří MUDr. Renému Grumlíkovi. CSc., emeritnímu primáři Psychiatrické léčebny v Opavě, autoru řady odborných textů, ale také zhruba pětadvaceti profilů. "K vraždě došlo v předvečer nálezu oběti. Manželé byli na návštěvě u známých, pohádali se, a tak mladá paní odešla domů. Společnost ji šla zanedlouho hledat, ale neúspěšně." konstatuje MUDr. Grumlík.
Vrah byl rychlejší. Jako příčinu smrti učitelky Ivanky P. určil ohledávající lékař bodnutí do hrudníku s následným vykrvácením. Motiv? Dle všeho sexuální, vždyť pachatel po činu zneuctil tělo oběti zasouváním jakéhosi tvrdého předmětu, zřejmě větve, do análu. Les, kde se vražda udála. patřil v Ostravě k neblaze proslulým místům. Zkušení kriminalističtí praktici s ironií vzpomínají, jak tu každoročně na 8. března, tedy na Mezinárodní den žen. zahajovali exhibicionisté svou sezónu.
O podezřelé nebyla nouze. Řadu menších trestných deliktů se podařilo zesíleným pátráním objasnit, jenom vrah stále unikal. "Trvalo to pár měsíců a pak za mnou přišel major Zdeněk Petr. Dnes už není bohužel mezi živými, ale byl to fajn policajt. Rád jsem s ním jako psychiatr spolupracoval a vážil jsem si ho. Přinesl tenkrát všechen dostupný materiál o vraždě v Bělském lese a já zanedlouho pochopil, že mám sehrát roli jakéhosi detektiva Klubíčka."
A tak si psychiatr s policistou spolu sedli a probírali případ ze všech stran. Taková burza nápadů. Lokalita místa vedla k vytipování možného pachatelova bydliště. Jeho surové nakládání s tělem zas k vyprecizování motivu. Co když nešlo ani tolik o ukojení, jako o pomstu?
Myšlenky neposedné přeskakovaly jak jiskry nad ohněm. ne každá však zhasla.
Jeden z podezřelých mužů. fantomu Bělského lesa, se v minulosti obnažoval před ženou ze sousedství. Ta mu vynadala do prasáků. "Já tě stejně zabiju. ty svine!" prohlásil uražený mladík. Přestože tato žena byla starší než zavražděná oběť, nešlo nad jejich fyzickou podobou mávnout rukou. Podezřelý muž prvním kolem prověřování prošel. Matka, u které žil, mu totiž poskytla falešné alibi. Tentokrát byl ovsem výslech důkladnější: Proč přišel 23. prosince pozdě na ranní šichtu? Proč měl poškrábané ruce'.' Proč se to snažil zakrýval rukavicemi? "Nojo. tu ženskou jsem zabil. Ale omylem! Ve tmě jsem si ji spletl s tou mrchou, co mi nadávala," vypověděl později 21 lety Stanislav Bednář. Nadměrné pití piva u něj prý vyvolalo impotenci. Zprvu se ukájel obnažováním a veřejnou masturbací. Později ženy napadal a vyžadoval na nich soulož. Nešlo mu ani tak o její uskutečnění. Mnohem víc se mu líbil strach obětí a jejich zoufalá obrana.Soud ocenil jeho zmýlenou 23 roky odnětí svobody.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA